Osudová rána-1

28. března 2008 v 17:27 | Alyssa |  Osudová rána
OSUDOVÁ RÁNA-1
"hey..brácho!"
"jak to víš? Já to ani nedořekl.."
"řeknu to rychle a stručně."

Ahoj, jmenuji se Natalie Bonková. Je mi 16 a jsem podle ostatních totální outsider. Okolo sebe mam hafo lidí, ale ani jeden není můj přítel. Všichni mají v očích lež a dají se tak lehce prokouknout. Proč já nemám takové štěstí? Jako třeba Mary, ta je s Daisy nejlepší kamarádka už od tří let a já? Já jsem pořád sama. a tak se musím smířit s tím, že takhle sama zůstanu asi do smrti. Sama, hnusná a stará panna! Takhle to určitě bude! Ve svých šestnácti letech jsem s nikým nechodila a taky nelíbala. Ba jo! Ve třech letech jsem chodila hodinu s Markem ze školky, ale byl to sukničkář. Vlastně proč vám to píšu? Vždyť to byla děcká a neštastná láska. Moje první pusa padla ve dvanácti letech na kamarádky oslavě narozenin- hráli jsme flašku. A od té doby? Nic.. Kdybych měla aspoň někoho s kým bych mohla mluvit a vykecat se mu! Všechny moje problémy přání.. někdo by je věděl- někdo komu věřím a taky někdo kdo si to nechá pro sebe, ale nikdo takový není! Teda aspoň pro mě ne.
"Naty..můžeš mi prosím pomoct s tímhle?" zavolal na mě z vedlejší místnosti bráška.
"Ok" zavolala jsem a už jsem běžela za ním do pokoje. Mam svýho brášku vážně ráda.je to vlastně takovej jedinej živej tvor co semnou komunikuje jako s člověkem.
"řekni- je tohle dobrý?" zeptá se mě David a zabrnká mi něco na kytaru.
"ještě to sjedeme s Timem, ale chtěl jsem vědět tvůj názor. Ségruš." Řekl a koukal se na mě těma jeho očkama. Má je stejný jako jáJ a to můžu bejt jedině ráda..
"no myslim..že by to chtělo ještě dát trooošku dohromady ty dva poslední akordy zní to prostě nějak..jako kdyby to nekončilo a jinak bezva!" pochválila jsem mu jeho umění a David mi poděkoval. Chvíli jsme si spolu povídali a pak přišel Timo.
"čau Naty! Tobě to dneska sluší." Řekl Timo
"hm..díky" odpověděla jsem mu..protože na takovýhle řečičky vážně nemám žaludek- je to od něj hezký, ale to co slyším od ostatních je přece jenom převaha.
"tak já vás nebudu rušit." Řekla jsem a zavřela za sebou dveře.
------------------------U TIMA------------------------
Vešel jsem do dvěří a ona tam stála! Jak jí to dneska sluší. Vážně- dneska uplně jinak než jindy. Nevim čim to je. Musím se zeptat Davida jestli se nedělo něco záhadnýho.
"čau Naty! Tobě to dneska sluší." Řekl jsem jí.
"hm..díky" odpověděla mi. A udělala zase ten její obličej jakože *díky, ale nevěřim* proč jí sakra nedochází, že to myslim vážně!
"tak já vás nebudu rušit."řekla Naty a zabouchla za sebou.
"čau Timo"
"nazdar Davide." Pozdravil jsem se s Davidem a sedl si na jeho postel. Pořád mě to štve. Štve mě že mám rád Naty a nevím jak to říct Davidovi. Nikdy jsme před sebou neměli ŽÁDNÉ tajemství..a ted? Teď snad ta nejdůležitější věc na světě a já mu jí neřekl.
"haloo..!!! Time!" bouchl do mě David
"no?"
"co ti je? Poslední dobou fakt nejsi v pohodě kámo.." zeptal se mě David a já na něj jenom koukal..
"hey..brácho!" zařval na mě ještě jednou a to mě tak trošku hodilo zpět.
"no víš..hele já"
"ty máš nějaký trápení vid?"
"jak to víš? Já to ani nedořekl.." ptal jsem se ho
"už pár let tě znam…tak to poznam..vyklop to."řekl a sedl si vedle mě- kdyby jen tušil…
"to nejde jen tak říct."
"ale jde! Vždycky jsme si všechno řekli.."
"tak dobře…já začnu.."
------------------------U MĚ------------------------
"do pytle..proč já?" řekla jsem si jen tak sama pro sebe
"proč musim mít takovej posranej život!"
"proč na sebe v obchodě nenajdu žádný číslo kalhot? Normálních kalhot! Ve všem jsem jak špekáček..od pasu dolu jsem vážně jak dělová koule!" no to zas ne..ale muj zadek není zrovna pěknej..
"proč nemám přátele?"
"proč nemam kluka?"
"proč celý dny posloucham akorád urážky?" no..otázek bylo víc než dost a odpověď NIKDE..Najednou jsem uslyšela Davidův hlas jak říká:
"hey brácho!" na chvíli jsem se utišila a poslouchala co si říkají- vím, že se to nemá..
"no víš..hele já" odpověděl Timo
"ty máš nějaký trápení vid?" zeptal se ho David-bože kdybych mohla zamilovala bych se do bráchy;)
"jak to víš? Já to ani nedořekl.." odpověděl Timo. Asi bych toho měla nechat a hledět si svýho. Chce mu říct tajemství a já bych to rozhodně slyšet neměla.ale nemůžu se od toho odtrhnout
"už pár let tě znam…tak to poznam..vyklop to."
"to nejde jen tak říct."
"ale jde! Vždycky jsme si všechno řekli.."
"tak dobře…já začnu.."božeee..co to asi bude?
"tak dobře poslouchám" to já přece taky!.;) ale neměla bych..
"řeknu to rychle a stručně."
"tak honem..a nebo ne. Nebudu na tebe tlačit" to říkám- zamilovala bych se do něj. Jestli mu někdo ublíží - AŤ SI MĚ NEPŘEJE!
KONEC-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ;) by Alyssa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pan!čka x) x) pan!čka x) x) | 29. března 2008 v 11:01 | Reagovat

honem dál je to bezva ffka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama